Ráj hraček - Hong-Kong
22. 05 2004 | Už je to nějaký ten pátek, co jsme se s manželkou vrátili z ráje IT. Tento nese odpovídající název Přístav vůní, u nás je známý spíše jako Hong-Kong. Co Hong-Kong nabízí milovníkovi elektroniky té nejrozmanitější podoby si můžete přečíst níže.
Ve světě „kapesních hraček“ neboli malých IT se spolu s manželkou „virtuálně“ pohybujeme již přibližně 6 let, a přesto jsme - vzhledem k cenám a nedostupnosti těchto zařízení u nás - měli jen málokdy možnost si všechny ty „hračičky“ reálně osahat a skutečně prohlédnout na vlastní oči.
Ač jsme si od Hong-Kongu slibovali hodně, naprosto předčil naše očekávání. Označení „ráj“ není pro IT nadšence v žádném případě nadnesený. Nebudu se rozepisovat o obecných krásách tohoto města, ani o architektuře, ale budu se věnovat jen a pouze IT, protože to je téma, které čtenáři hledají na těchto stránkách.
INTERNET
První kapitolu bych rád věnoval INTERNETU. Ten je totiž v tomto městě všudypřítomný a navíc (a to by se měli naučit i naši poskytovatelé) je zdarma. Surfovat můžete na počítačích umístěných na poštách, v obchodech s počítači, v obrovských obchodních domech (kde jsou terminály umístěny na každém patře), ale (máte-li vlastní notebook) například i v hotelovém pokoji. Poslední zmiňované místo mne překvapilo asi nejvíce. Ne, že bych se ještě v hotelových pokojích nesetkal s možností připojení na internet, ale nikde to nebylo (na rozdíl od hotelu Rosedale on Park) zdarma. A to se jednalo o vysokorychlostní připojení bez jakýchkoli omezení.
Problematiku internetu v Číně, pod kterou nyní Hong-Kong spadá, mám přímo spojenou s omezením, kterým tento stát komplikuje domácím uživatelům surfování po světových stránkách. V době naší návštěvy byla v tisku velmi diskutované otázka zákazu serveru GOOGLE a několika dalších vyhledávačů. HK však i v této otázce tvoří autonomní oblast, která (zatím) cenzurou internetu není postižena (a to je více než dobře). A tak jsem si na jednom terminálu pomocí Googlu vesele vyhledával, a pak pročítal stránky českých i amerických zpravodajských serverů, zatímco manželka listovala Hyenou pana Ondřeje Neffa zpětně za období, kdy jsme cestovali po Asii a nebyli „online“. Na co si je třeba dát pozor, je však přístup na „lechtivé“ stránky s obsahem např. sexuálního charakteru. Ty jsou na veřejných místech většinou zablokovány (a jsou zde využívány aplikace kontroly obsahu). Ne že bych měl chuť si stránky s takovým obsahem prohlížet právě v obchodním domě uprostřed Hong-Kongu, ale jeden z mých e-mailových účtů je neustále zasypávám spamem nabízejícím různé „speciální“ nabídky. Tento účet se mi nepodařilo otevřít vůbec, což bylo docela zajímavé.
SHOPPING
Druhou kapitolu pak tvoří NAKUPOVÁNÍ. To je skutečně pohádkové. Neznamená to jen téměř neuvěřitelně nízké ceny, ale především SORTIMENT! Nabídka je v každém „elektru“, či počítačovém obchodě tak obsáhlá, že oči přechází. Co se týče cen, ty jsou ovlivněny dvěma faktory. Tím prvním je levná pracovní síla a skutečnost, že většina světových výrobců vyrábí část své produkce právě v HK (nebo v Číně jako takové). Druhým je pak skutečnost, že Hong-Kong znamená bezcelní území, což platí pro všechny druhy zboží (s výjimkou alkoholu a tabákových výrobků).
K vidění jsou notebooky, mini a subnotebooky, PDA, LCD displeje a spousta příslušenství. Posoudím-li některé konkrétní příklady, vypadá situace asi následovně:
- Notebooky: standardní notebook s 14“ displejem, PIII, nebo IV, 256 MB RAM a 30 GB diskem se pohybuje cenově na hladině 10-15.000,- Kč.
- Mini, či sub-notebooky: zn. SONY, FUJI, TOSHIBA, a další s technickou specifikací odpovídající notebookům výše (s výjimkou displeje, velikosti a váhy) stojí v přepočtu max. 30.000,-Kč.
- PDA: např. iPAQ 5555 vyjde na neuvěřitelných 12.000,-Kč
- Paměťové karty: SD 128 MB = 990,- Kč (výrobce PANASONIC)
- Pouzdro na PDA: 200 až 600 Kč (kůže, plast i kov)
- LCD displeje: tyto mne skutečně dostali. Cena 15“ displeje s designem nad nímž se tají dech, vychází na 5 – 8.000,-Kč. LCD s integrovanou funkcí televizního přijímače pak o 2 a 3 tisíce více. 17“ displeje jsou pak řádově o 3.000,- dražší.
Co se mi v souvislosti s prodejem velmi líbilo, to byl přístup prodavačů. Nejednalo se totiž o nezainteresované, otrávené „obchodníky“, ale o odborníky, kteří měli zájem prodat a proto znali o všech prodávaných produktech téměř vše (to co nedokázali zodpovědět ihned, si zjistili v manuálu, nebo u kolegy).
MOBILY
Další věcí, která mne v oblasti cen zaujala, byla nabídka mobilních telefonů a ceny, za které se prodávaly. Mobily totiž nebyly o moc levnější než u nás – ovšem byl zde jeden významný rozdíl. A tím byl fakt, že v obchodech nebyly staré modely. Až na výjimky se jednalo o naprosté novinky, o kterých se u nás zatím jen píše a mluví, či o modely určené výhradně pro asijský trh.
K otázce mobilních telefonů je nutno zmínit, že v HK je používána síť GSM a to ve dvou pásmech 900 a 1800, takže se není třeba obávat, že zde zakoupený přístroj nebude v Čechách, (nebo v Evropě) fungovat.
DVD A VCD - zábava za hubičku
Nakonec jsem si nechal ještě jednu lahůdku, a tou jsou DVD a VCD. Na poslední fotografii vidíte jeden z malých obchůdků, které v Hong-Kongu najdete doslova na každém kroku; u čísla 10 ve výkladní skříni se jedná o 10 Hong-Kongských dolarů (v přepočtu cca. 40 Kč). Na ca. 24 metrech čtverečních si zde kupující mohou vybrat z - dle mého odhadu - okolo 500 DVD titulů, včetně těch nejnovějších, a z nabídky zhruba 2.500 VCD, nebo-li Video CD. Právě druhý zmiňovaný formát mne nejdříve docela zarazil - s tím se v českých obchodech skutečně často nesetkáte. Zde bylo VCD naopak nosičem i těch nejnovějších filmů a vyřešilo například problém „špatné zóny“, kvůli které většinu DVD zde zakoupených, doma v Čechách nepřehrajete (pokud nemáte DVD přehrávač se schopností přehrát zóny všechny). Ceny DVD se pohybovaly od 35 HKD (cca. 140 Kč) do 250 HKD (1000,- Kč); u VCD to bylo ještě výrazněji méně (od 90,- do 400,- Kč).
Těším se na setkání nad dalšími zajímavostmi
Michael
